Stejně tak vedlo po celá desetiletí mnoho vědců, médií a lékařů válku proti tukům. Domněnka, že právě tuk způsobuje obezitu a s ní spojené zdravotní komplikace, nebyla sice nikdy potvrzena, ale způsobila nízkotučnou mánii. Nyní se naopak ukazuje, že toto tvrzení bylo mylné, ale zaujatost vůči tučným (především živočišným) potravinám stále přetrvává a to i přes to, že se jedná o naprosto základní potraviny, jako je maso nebo vejce.
V paleo světě, který zcela odmítá průmyslově zpracované potraviny, naštěstí nemusíme řešit dilema nízkotučných výrobků a tak nám stačí se zaměřit pouze na tuky jako takové.
Tuky jsou jednou ze tří hlavních složek potravy. Jsou základním kamenem mozkových a nervových buněk, ochraňují životně důležité orgány, hrají zásadní roli při tvorbě hormonů, tvoří důležitou součást buněčných membrán, díky nim se mohou vstřebávat vitamíny A, D, E a K, které jsou rozpustné pouze v tucích a v neposlední řadě, jsou tuky skvělým zdrojem energie a zasytí na dlouhou dobu.
1. Živočišné tuky
Tučná masa, sádlo, máslo, ale i vejce byla považována za jedny z nejrizikovějších potravin vůbec. Lékaři věřili, že když vynecháme tyto potraviny z našich jídelníčků, předejdeme především srdečním a cévním onemocněním. To ale z dlouhodobého hlediska moc nepomohlo. Zásadní problém s živočišnými tuky není v nasycených mastných kyselinách, ale v tom, že zvířata už dávno nepocházejí z volných chovů. Naopak nemají vůbec žádný pohyb a jsou krmena nevhodnou stravou plnou hormonů a antibiotik. Všechny tyto škodliviny se pak usazují právě v tucích.Jestliže máte přístup k trávou krmenému dobytku z volných chovů, pak si můžete klidně s čistým svědomím každý den například ke snídani připravovat vejce se slaninou. V opačném případě bych vám doporučila jíst maso pouze libové. Ne proto, abyste po tom tučném nestloustli, ale právě kvůli tomu všemu svinstvu, které jsme se naučili do těch chudáků zvířat cpát.
Naopak ryby vám doporučuji jíst co nejtučnější. Rybí tuk je skvělým zdrojem Omega-3 a vitamínu D.
2. Rostlinné tuky
Rostlinné tuky jsou takové, které vám leckterý výživový poradce či lékař rád doporučí. Ale ani s rostlinnými tuky to není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pro začátek bych je rozdělila do dvou hlavních skupin.a) rafinované
Rafinované tuky, ať už se jedná o margaríny, oleje nebo ztužené tuky, jsou v našich kuchyních používané nejčastěji.Jejich používáním si bohužel zaděláváme na pořádné zdravotní problémy (obezita, cukrovka, rakovina, nemoci srdce a cév) a proto bychom je měli z našich jídelníčků úplně odstranit.b) nerafinované
Nerafinované tuky jsou takové, které jsou z přírodních zdrojů a je v nich zachované co největší množství živin. Patří sem všechny "extra panenské" za studena lisované oleje, oříšky, avokádo, kokos atd. V této skupině si už musíme dávat pouze pozor na množství Omega-6. Lidské tělo by totiž mělo přijímat nenasycené mastné kyseliny Omega-3 a Omega-6 v poměru 1:1. Většina olejů a oříšků má výrazně vyšší podíl Omega-6 a proto bychom je měli jíst jen v omezeném množství. Na každodenní konzumaci je ideální lněný olej (do salátů), olivový olej (do salátů a na vaření), kokosový olej (na smažení a pečení), sušený kokos (jako dezert či svačinka) a avokádo (do salátů a dipů /pomazánek).Možná si říkáte, že byste rádi používali všechny tyto drahé oleje a tuky, ale kde na to máte brát? Základ je extra panenský olivový olej. Ten prostě musíte mít. A jelikož je dražší než běžný rafinovaný řepkový či slunečnicový, musíte se s ním naučit šetřit. Pokud tedy nemám peníze na to, abych smažila na kokosovém oleji, tak prostě nebudu smažit. Pokud si nechci kupovat sušený kokos, tak si dám ke svačině jablko nebo vůbec nic. Maso pečené v troubě se dá bez problému dělat na sucho, protože po zahřátí pustí tuk i vodu. Podobné je to s dušenou zeleninou, která když se dá pod pokličku, tak pustí dostatečné množství vody.
Prostě přemýšlejte, experimentujte, ale hlavně se už nikdy(!) nevracejte k rafinovaným olejům a tukům.
Žádné komentáře :
Okomentovat